Česká republika - tvrzení o udržitelnosti a greenwashing
Jaké jsou tři hlavní trendy v oblasti environmentálních tvrzení na území České republiky a s tím spojené riziko tzv. greenwashingu?
Otázkám životního prostředí je v České republice věnována rok od roku větší pozornost. Týká se to všech oblastí obchodních aktivit, od zemědělství až po průmysl, ale v současné době je to patrné zejména v sektoru spotřebního zboží a služeb, kde je používání environmentálních tvrzení na vzestupu.
Níže jsme shrnuli tři oblasti, které by měly společnosti působící v České republice nebo jinak zaměřené na české spotřebitele zohlednit, pokud při propagaci svého zboží nebo služeb používají environmentální tvrzení.
(i) Nárůst povědomí a zájmu veřejnosti o udržitelnost za nepřítomnosti důkladné regulace
Povědomí a zájem veřejnosti o dopad zboží a služeb na životní prostředí v České republice roste. Regulace těchto environmentálních tvrzení však poněkud zaostává za realitou na trhu. Z tohoto důvodu je v současné době veřejná kontrola těchto tvrzení z velké části hnána spotřebitelskými organizacemi a médii, které zvyšují pozornost veřejnosti a zkoumají taková tvrzení. To vede k podávání stížností příslušným orgánům. Některé spotřebitelské organizace rovněž zveřejnily pokyny, jak správně analyzovat spotřební zboží, a podělily se o příklady zavádějících informací, které byly zjištěny na konkrétních výrobcích.
S rostoucím povědomím veřejnosti a zájmem o environmentální tvrzení se na greenwashing začali zaměřovat i samotní výrobci, kteří nyní poskytují spotřebitelům stále více informací týkajících se jejich oblasti podnikání.
(ii) Možné změny v regulaci environmentálních tvrzení
České právo poskytuje určitou regulaci environmentálních tvrzení, například v oblasti ekoznaček, ale neposkytuje obecný rámec pro používání těchto tvrzení. V současné době jsou nepodložená environmentální tvrzení považována za nekalé obchodní praktiky podle zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o ochraně spotřebitele"). To znamená, že greenwashing není zakázán sám o sobě, ale pouze v případě, že skutečně představuje nekalou obchodní praktiku. To posuzuje ve správním řízení příslušný orgán.
To se může brzy změnit, pokud Evropská unie přijme novou směrnici, kterou se mění směrnice 2005/29/ES a 2011/83/EU ("směrnice o greenwashingu"). Ta by v rámci přechodu na zelenou ekonomiku posílila postavení spotřebitelů tím, že by umožnila jejich lepší ochranu před nekalými praktikami a lepší přístup k informacím.
Cílem směrnice o greenwashingu je potírat nekalé obchodní praktiky, které brání spotřebitelům v rozhodování o udržitelné spotřebě, jako jsou praktiky a tvrzení spojené s předčasným zastaráváním zboží, zavádějící environmentální tvrzení, netransparentní a nedůvěryhodné označení udržitelnosti nebo nástroji pro informování o udržitelnosti atd. Implementace směrnice o greenwashingu by měla konkrétně zakázat následující:
- Environmentální tvrzení, která nejsou podložena jasnými, objektivními a ověřitelnými závazky a cíli a která budou předmětem individuálního posouzení. Taková tvrzení by měla být rovněž podpořena nezávislým systémem monitorování, který by sledoval pokrok obchodníka s ohledem na jeho závazky a cíle,
- Uvádění tvrzení udržitelnosti, která nejsou založena na systému certifikace nebo nejsou zavedena orgány veřejné správy,
- Uvádění obecných environmentálních tvrzení, která nejsou doprovázena uznávaným vynikajícím environmentálním profilem, který je pro dané tvrzení relevantní. Příklady takových obecných environmentálních tvrzení jsou "ekologicky šetrný", "ekologický", "eko", "zelený", "přátelské k přírodě", "ekologický", "šetrný ke klimatu", "šetrný k životnímu prostředí", "uhlíkově šetrný", "uhlíkově neutrální", "uhlíkově pozitivní", "klimaticky neutrální", "energeticky úsporné", "biologicky rozložitelné", "biologické" a další podobná tvrzení, jakož i širší tvrzení jako " vědomý" nebo "odpovědný", která naznačují nebo vytvářejí dojem vynikajícího environmentálního profilu, a
- Environmentální tvrzení o celém výrobku, i když se ve skutečnosti týkají pouze určitého aspektu výrobku.
(iii) Přijetí Národního programu environmentálního značení
Ministerstvo životního prostředí České republiky přijalo Národní program environmentálního značení (dále jen "Program"), který byl naposledy aktualizován v roce 2017. Program je rozdělen do tří částí a shrnuje platné předpisy a normy ISO k jednotlivým částem, a to:
- Ekoznačení,
- Vlastní environmentální tvrzení, a
- Environmentální prohlášení o produktu.
Ministerstvo životního prostředí ČR ve spolupráci s Českou informační agenturou životního prostředí přijalo také Metodiku pro vytvoření vlastního environmentálního tvrzení (dále jen "Metodika"). Cílem Metodiky je poskytnout jasné a uvědomělé rady ohledně zákonného používání environmentálních tvrzení a konkrétně požadují, aby:
- Environmentální tvrzení byla přesná, ověřitelná, relevantní a nezavádějící,
- Tvrzení o životním prostředí byla podložena údaji získanými dostatečně důkladným a vyčerpávajícím postupem, jejichž výsledky jsou přesné a mohou být reprodukovány, aby tvrzení dostatečně podpořily,
- Informace o postupu, metodice a všech kritériích použitých na podporu environmentálních tvrzení byly veřejně dostupné nebo byla poskytnuty na vyžádání, a
- formulace environmentálních tvrzení zohledňovaly všechny příslušné aspekty životního cyklu výrobků nebo služeb (ačkoli není nutné provádět analýzu celého životního cyklu).
Ačkoli Program ani Metodika nejsou závazné, slouží jako cenné vodítko, pokud jde o standardy a správnou obchodní praxi, která se od obchodníků v České republice očekává.
